Pro Krušné hory jsou Vánoce nejen svátkem, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista, ale také dobou v roce, která v minulosti poskytovala obživu mnoha rodinám. Východní Krušnohoří se stalo během 19.století centrem výroby betlémů, hraček a dekorativních figur. Vyráběly se ze sádry, těstové nebo papírové hmoty, později pak především ze dřeva. Dodnes je městečko Seiffen v Sasku centrem hračkářské výroby.
Řada krušnohorských tradic a tradičních předmětů je úzce provázána s hornictvím a každodenním životě obyčejných obyvatel hor.
Krušnohorský svícen
Tvar tradičního krušnohorského svícnu (německy Schwibbogen) odkazuje k obloukovému tvaru vstupu do štoly a touze horníků obklopit se světlem v předvánočním období, kdy neznali nic jiného než tmu. Typické svícny, nejčastěji ze dřeva, jsou zdobeny krušnohorskými motivy – horníci a hornické znaky, výroba hraček a řezbářství, paličkování, ozdobné lustry atd.
Vánoční pyramida
Krušnohorská vánoční pyramida vznikla zhruba kolem roku 1800. Pyramidy jsou dřevěné dekorativní předměty se soustruženými prvky. Mají několik pater, které se k vrcholu stupňovitě zmenšují. Na každém patře jsou umístěny figury – často jde o biblické motivy a motivy z Krušnohoří. Nechybí ani horníci a tématika dolování. Pyramidy pro vnitřní použití jsou většinou dvou až pětipatrové, poháněné svíčkami v objímkách spodního patra. V muzeích a u výrobců lze vidět i pyramidy s mnohonásobně více patry a elektrickým pohonem. V krušnohorských městech a vesnicích lze často narazit i na velké venkovní pyramidy.
Kouřník nebo také vykuřovací panáček
Kouřník nebo také vykuřovací panáček (německy Raachermannel) je originální krušnohorskou figurkou, kterou lze rozdělit na dva díly a vložit do ní kouřícího františka. Tradice vykuřování prostor v adventním a vánočním čase je rozšířena na mnoha místech Evropy, ale původ kouřníků lze vystopovat v Krušných hor, a to již před rokem 1800. Tradiční kouřníci zpodobňují různé řemeslníky (hračkář, truhlář, pekař atd.), vesničany nebo Turky. V dnešní době lze koupit kouřníky v mnoha moderních variantách včetně populárních osobností, věcí denní potřeby, staveb anebo třeba pecí. Vonná hořící svíčička (františek) se v Krušných horách vyrábí z kvalitního prachu dřevěného uhlí s nepřebernými vůněmi včetně kadidla, santalu, jedle, pomeranče, perníku, punče nebo kokosu.
Světlonoši – horník a anděl
Dalším krušnohorským zvykem je rozsvěcet dřevěné vyřezávané nebo soustružené postavy horníka a anděla, kteří ve svých rukách nesou svíce či umělé osvětlení. Postavy havířů se svícemi v rukách se od 17.století používaly v kostelích jako oltářní svícny. Šlo většinou o vyřezávané předměty ze dřeva, později se pro jejich výrobu rozšířilo soustružení. Andělé začali být soustruženi po roce 1830 a jejich vzorem mohli být norimberští tepaní andělé. Znázornění anděla bylo výrazně ovlivněno obdobím biedermeieru a tato podoba je dodnes nejrozšířenější a pro tradiční anděly-světlonoše typická, přestože lze narazit i na modernější pojetí postav. V Krušných horách bývalo prý zvykem, že při narození dítěte dostávali chlapci horníka a děvčata anděla. Světlonoši se pak pokládaly za okna a tento zvyk se zachoval až do dnešních dnů.
Louskáček
Ořechy neodmyslitelně patří k Vánocům. V Krušných horách byl pro jejich louskání vytvořen již v 18.století první louskáček. Louskáčci byly nejprve vyřezáváni ze dřeva a později se u nich, podobně jako u světlonošů, rozvinula výroba soustružením. Typický tradiční louskáček má podobu vojáka nebo havíře, ale dnes lze narazit na mnoho jiných ztvárnění. Výroba louskáčků, stejně jako ostatních soustružených předmětů. se zachovala dodnes, přestože již neslouží k louskání ořechů, ale k dekoraci.
Ozdobný lustr
Pro Krušné hory je typický dřevěný dekorativní víceramenný lustr, ovlivněný obdobím baroka. Do dřevěného středového profilu jsou osazeny prohnutá ramena, které mají na koncích svíce. Lustr bývá bohatě zdoben například malými kuličkami, šiškami či hvězdičkami.
Vánoční vrch (vánoční hora)
Doslovný překlad německého označení Weinachtsberg do češtiny je vánoční hora. Jde o stupňovitý model zmenšené hornické krajiny, která se vystavuje v období adventu a Vánoc. Zahrnuje v sobě motivy jak dolování, tak často i vánoční symboliku. Figurky a jednotlivé části jsou pohybovány strojky, podobně jak to známe u českých mechanických betlémů. Podobnost s betlémy tím nekončí. Stejně jako skříňové betlémy, tak i vánoční scenérie byly vystavovány na trzích a jarmarcích. Nejprve, v 18. století šlo pouze o modely dolů a hornických zařízení. Později, v 19.století přibyly i vánoční motivy.
Lidové tradice
Na venkově se dříve lidé scházeli na tzv. přástky (německy Hutzenabend). Vedle společenské funkce měly přástky i pragmatický rozměr. Chudí venkované sdílením jedné místnosti ušetřili za otop a svíčky. Pro přástky bylo typické draní peří a rukodělné práce jako vyřezávání ze dřeva a paličkování, ale samozřejmě také lidové příběhy, pohádky a zpěv. Tradičně se v období adventu konaly vánoční hry s biblickou tématikou, u kterých se setkávali a muzicírovali sousedé.
V Krušných horách se tradičně jako sváteční jídlo podávalo tzv. Neunerlei (lidově Neiderlaa). Jak název napovídá, jednalo se o devět pokrmů, které se můžou lišit rodina od rodiny. Vždy ale v sobě nesou symboliku a přání do dalšího roku.
- Klobása (Bratwurst) – teplo, vstřícnost a sílu
- Kysané zelí – zdraví
- Čočka – dostatek drobných peněz
- Bramborové knedlíky – velké peníze
- Kapr a sledě – blahobyt, velké peníze
- Husa, vepřová a hovězí pečeně – štěstí v domě
- Kompot – radost ze života
- Celer – bohatá úroda
- Chléb s mlékem nebo podmáslím – ochrana před nemocemi
- Chléb se solí – pohostinnost a srdečnost v rodině
- Ořechy, mandle – pohoda každodenního života a síla rodiny
- Houby, řepa – radosti, štěstí a zdraví a dobrou úrodu
Mezi typické krušnohorské sladké pečivo patří štola, která přímo odkazuje k tradici hornictví. Štola má mnoho různých variant, ale většinou obsahuje rozinky a je posypána moučkovým cukrem.
Existuje řada dalších krušnohorských vánočních zvyků, některé jsou podobné zvykům českým. Pod ubrus se dávají stébla slámy a pod talíř mince, U stolu by neměl být lichý počet osob a prostřeno by mělo být pro jednoho navíc pro případ nečekané návštěvy nebo hosta. Od štědrovečerní večeře se nemá vstávat. Chléb a sůl se po večeři zabalí do ubrusu a na stole zůstává do dalšího dne.
