ŽIVOT NA CÍNOVCI V MINULOSTI A DNES
Cínovec má v současné době (stav 2023) kolem stovky obyvatel a je zde celkem zhruba 140 staveb, většina je vedena jako rodinné domy nebo objekty k bydlení (cca 94). Reálně je trvale obydleno maximálně zhruba 50 domů, ostatní slouží k jinému účelu (rekreace, komerční využití).
Největší zaznamenaný počet obyvatel byl ve 20. a 30. letech minulého století, a to téměř 1,5 tisíce. Dříve téměř výlučně německé obyvatelstvo v poválečném období odešlo, a tak došlo i k výraznému poklesu počtu obyvatel. Na Cínovci se usadily rodiny pracovníků místního dolu, ale druhá polovina 20.století se nesla ve znamení dalšího snížení počtu obyvatel až na zaznamenané minimum v roce 2001.
HISTORICKÁ DATA O OBYVATELSTVU
Co se týče národnostních a jazykových poměrů, oblast byla v minulosti většinou osídlena Němci a v menší míře i Čechy. Jediným zástupcem českého národa, zmiňovaným v pramenech ze 14. století, je zeman Zvěst z Trmic. Majitelé pozemků Koldicové i havíři byli Němci. Pod vlivem husitského hnutí se proměnila skladba některých měst. Například Krupka poloviny 15. století bývá považována za národnostně smíšenou. Do oblasti přicházela i česká šlechta a její úřednictvo (zmiňováni jsou Kolovratové, Ctibor z Brodu, Jan z Dobrovítova, Hora z Ocelovic, Kočka, Jiřík, Hotický či Lhotický). Listiny z poloviny 16. století zmiňují důlní díla v majetku šlechtické rodiny Lobkoviců. Tomuto šlechtickému rodu patřila v minulosti většina cínových dolů v Krupce, na Cinvaldu a v okolí.
V roce 1530 uvádí seznam Türkensteuerliste, že na českém Cinvaldu pracovalo 104 horníků. V roce 1555 je v českém Cinvaldu zmíněno 14 domů. O dvacet let později je zmíněno již 27 domů celkem pro českou i saskou stranu, přičemž v té době jsou na saské straně zdokumentováni pouze dva obyvatelé s povinností platit daně. V roce 1690 je na české straně zmíněno 525 obyvatel, na saské pak 125 obyvatel.
V roce 1717 je zmíněno 61 domů (47 Zadní Cinvald a 14 Přední Cinvald). Farnost Cínovec byla zřízena v roce 1728 a patřil k ní Zadní Cinvald (farní kostel, základní škola s třemi třídami, 885 katolíků, 15 nekatolíků) a Přední Cinvald (kaple Navštívení Panny Marie, základní škola s jednou třídou, 278 katolíků, 2 nekatolíci). Celkem tedy šlo o 1163 katolíků a 17 nekatolíků. Katolíci náleželi od roku 1729 k premonstrátům v Geisingu a Fürstenau. Protestanti ze Zadního Cinvaldu náleželi od roku 1729 k farnosti evangelického pastorátu v Geisingu a protestanti z Předního Cinvaldu k farnosti evangelického pastorátu ve Fürstenau.
V roce 1833 měl Cinvald již 201 domů a 1 149 obyvatel, z nichž 135 domů se 776 obyvateli patřilo pod krupské panství knížete Clary-Aldringen. Na Předním Cínovci bylo 30 domů a 172 obyvatel. V roce 1840 je na českém Cinvaldu zmíněno 1 149 obyvatel a 201 domů, v saském pak 411 obyvatel a 75 domů. V roce 1880 bylo pro Cinvald uvedeno 1 274 obyvatel a 241 domů, v roce 1910 pak 1 337 obyvatel a 245 domů.
Sčítání lidu v roce 1921 uvádí 1479 obyvatel (1 468 Němců a 11 Čechů) a 245 domů. Většina obyvatel, zhruba 80%, bydlela na Zadním Cinvaldu. Ve 20. a 30.letech minulého století zažil Cinvald vrchol svého rozvoje. V obci fungoval důl, továrna na kapesní svítilny a továrna na klobouky. Byly zde pily, barevna, družstvo pro elektrifikaci obce, velkoobchod s dřívím, pohřební služba, zasílatelství. O zdraví obyvatel se staral lékař a porodní asistentka. V obci bylo několik hostinců, obchodů, pekaři, řezníci a mnoho dalších služeb. V roce 1930 je uvedeno 1 577 obyvatel (1 313 Zadní Cinvald a 264 Přední Cinvald) a 248 domů, v roce 1945 pak 1 245 obyvatel.
ŽIVOT OBYVATEL A JEJICH OBYDLÍ
Cinvaldští horalé se se většinou živili jako horníci v místních dolech, případně výrobou slaměných produktů, pašováním a službami pro návštěvníky hor. Na chudých políčkách pěstovali základní plodiny pro svou obživu, chovali dobytek a sušili seno. V důsledku úpadku těžby byli krušnohorští obyvatelé nuceni hledat jiné zdroje obživy, protože drsné horské podmínky nepřály bohaté úrodě. Tím se na různých místech Krušných hor rozvinula specifická výroba například hraček, paličkovaných krajek, hudebních nástrojů, rukavic apod. V 17. století nadále narůstal význam těžby a potřeba nových pracovních sil, která se podržela až do 20.století. Kolem roku 1700 se do Krušnohoří dostává pěstování brambor. Venkovské obyvatelstvo nejprve na novou plodinu hledělo s nedůvěrou, ale vyšší výnosy z brambor pomohly chudým oblastem zajistit alespoň základní potravinu.
Životu a způsobu obživy horalů odpovídala i architektura. V minulosti se v naší oblasti Krušných hor stavěly především přízemní nebo jednopatrové domy s poměrně vysokou střechou. Naši předci zpravidla využívali část přízemí pro ustájení dobytka a uskladnění potřebných věcí (dřevo, nářadí). Na tuto hospodářskou část navazovala část obytná. Ta se lišila podle majetnosti vlastníka domu. U chudších rodin byla tvořena často pouze jednou větší místností, která sloužila nejen jako kuchyň s kamny na vaření a pečení a jídelna, ale obvykle také jako dílna, pokud se rodina živila nějakým řemeslem. Nad přízemím se pak nacházelo obytné, ale nevytápěné podkroví, v kterém se spalo. Bohatší domy měly přízemí a první patro. V přízemí se zpravidla nacházela kuchyň i jídelna, ale nemusely být nutně v jedné místnosti. V některých domech byla i tzv. černá kuchyň. První patro sloužilo ke spaní a v podkroví buď spala čeleď, byla-li v domě, nebo sloužila k uskladnění sezónních věcí a potravy pro hospodářská zvířata (sena). Sklepy byly využívány pro skladování zeleniny, zavařenin a další potravin. V domě býval suchý záchod. Domy měly sedlové střechy a byly stavěny ze dřeva a místně dostupného kamene, případně ze směsí kamene a cihel. U vchodových dveřích byl často dřevěný přístřešek. Štíty a severní strany domu, případně i první patra byla pobita dřevěnými šablonami nebo šindeli, později také štípanou břidlicí. Zdi byly bíle omítnuty tradičním a (nejen v Krušných horách) rozšířeným vápnem. Příklady typické lidové architekturu Krušných hor z 19. století lze najít i na Cínovci, byť jde často o stavby velice zanedbané (více v sekci zajímavosti).
Jak se měnily potřeby a obživa obyvatel, měnil se i účel domů. Dokud většinu obyvatel tvořili horníci nebo řemeslníci, domy byly většinou obytné. Ve 20.století se začali více rozvíjet služby pro turisty a návštěvníky hor, takže zde vyrostly hostince, hotely, horské boudy (penziony) a chaty. Většina této výstavby pochází z první poloviny 20. století nebo byly starší domy stavebně upravena, takže nemají specifické rysy krušnohorské architektury. Později se zde začaly stavět a rekonstruovat objekty pro individuální rekreace (zděné a dřevěné chalupy a chaty). V 90.letech 20. století bylo kvůli významnému hraničnímu přechodu na Cínovci mnoho služeb zacíleno na řidiče kamiónů, turisty z Německa a sexuálních turisty, takže zde vznikali restaurace, bary, nevěstince a asijské tržnice. Část zástavby i dnes slouží komerčním účelům, především v oblasti gastronomie, ubytovacích služeb a spotřebního zboží. Od začátku 21. století také přibyla řada novostaveb rodinných domů.
