Nejen na území Cínovce, ale prakticky v celých Krušných horách lze najít pozůstatky po zajímavé historii, ve které se střídala období zvýšené těžby a přílivu obyvatel s obdobími odchodu obyvatel a opuštění krajiny.
Cínovec a jeho okolí změnilo v posledním století několikrát svou krajinnou tvář. Na dnešní podobu krajiny měl vliv nejenom útlum těžby, ale také poválečný odsun Němců, zřízení ochranného pásma státních hranic a nešetrný vztah komunistického režimu k přírodě. Po roce 1989 pro změnu určovala ráz krajiny intenzivní doprava na mezinárodní silnici do SRN s přidruženými jevy (odstavná parkoviště, restaurace, vietnamští prodejci).
Celkovou krajinnou strukturu lze charakterizovat jako nepravidelnou, uspořádanou ve shlucích s dominantní matricí lesů s vysokým podílem jehličnatých (stálezelených) stromů a enklávami otevřených bezlesých ploch (louky, bývalá pole, rašeliniště, zastavěné území). Je zde patrný výrazný kontrast matrice lesů a (v současnosti či minulosti) obydlených oblastí. Na severozápadě katastrálního území lze najít současný Cínovec (dříve Zadní Cinvald) s pozůstatky po těžbě a intenzivní dopravě, obklopený rozsáhlými loukami. Na severovýchodě území se pak rozprostírá oblast zaniklé obce Přední Cinvald, kde lze dodnes pozorovat stopy po zaniklé obci.
Intravilán Cínovec je relativně řídce zalesněn. V minulosti zde byly hlavně plochy pro účely těžby, pole, pastviny a louky. Původní smíšené lesy, typické pro celé východní Krušnohoří, byly v okolí Cínovce postupně vykáceny a zaměněny za rychleji rostoucí smrky. V minulém století pak tyto monokulturní smrčiny vlivem imisí velkoplošně odumřely a částečně byly vykáceny.
STRUKTURA KRAJINY
Matrice katastrálního území Cínovce je tvořena lesy a představuje ekologicky stabilnější ekosystém než většina místních enkláv a koridorů (např. kromě potoků). Matrice je poměrně rozsáhlá, ale druhová rozmanitost této obhospodařované krajiny není vysoká a převládá zde jen několik druhů. Vzhledem k nadmořské výšce území (vyšší polohy, hřeben hor) je typická vegetace montánního stupně se smrkovými bučinami (zde ve výšce 550-800 m n.m.) a supramontánního stupně se třtinovými smrčinami (zde ve výšce 750-900 m n.m.). Charakteristická je dominance smrku a třtiny chloupkaté, výskyt jeřábu a vlhkomilných a acidofilních druhů. Ve stromovém patře převládají nepůvodní dřeviny (smrk pichlavý, modřín, kleč, ale i bříza a olše) a častou příměs tvoří také jasan ztepilý, javory a jilm horský (drsný). Přestože smrk ztepilý byl vyloučen z obnovy porostů po imisní katastrofě v minulém století, dnes je snaha nahradit nepůvodní dřeviny druhy původními. Stojí za zmínku, že poměr lesní plochy k otevřené krajině byl v minulosti nižší. Jak je patrné z leteckých snímků a starých fotografií, otevřená plocha se rozprostírala na většině dnešního území Cínovce a pole a louky byly na místech, na kterých je dnes vzrostlý les.
Hojné liniové koridory jsou v rámci území vytvářeny silnicemi, polními cestami mezi enklávami – loukami (dnes používané především jako přístupové cesty k rekreačním objektům) a nezpevněnými cestami mezi jednotlivými částmi matrice (dnes využívané lesními hospodáři a turisty, případně zvěří). Zvláštností území jsou antropogenní koridory – odvodňovacími kanály a přivaděče, které sloužily v minulosti pro účely těžby. Další koridory jsou vytvářeny drobnými vodními toky (potoky, potůčky), které se v jižní části území sbíhají v údolí a dotvářejí prudký podhorský potok Bystřice, který pramení v lesích jihozápadně od Cínovce. V rámci území lze pozorovat několik dalších koridorů, které vznikly narušením lidskou činností. Jde o holé pruhy po vykácených částech lesa, na kterých je nová výsadba, a podle tvaru a šířky jde o liniové (do 10 m), ve většině případů rovné či mírně zvlněné koridory. Koridory zde plní především funkci transportního prostředí (silnice, cesty, holiny), některé však poskytují i životní podmínky některým živočišným a rostlinným druhům (potoky, kameny u lesních cest). Koridory silnic pak často negativně ovlivňují okolní životní prostředí (nadměrný hluk, střet se zvěří).
Podle velikosti či tvaru můžeme v území pozorovat velké enklávy (louky), ale i enklávy menší (rybník, vyasfaltované plochy dřívějších odstavných parkovišť) i docela malé (zbořeniště domů na loukách – navršená zemina a shluky stromů). Podle původu zde můžeme nalézt enklávy disturbanční (dřívější odstavná parkoviště, bývalá čerpací stanice, pláň po demolici rudných dolů), pěstované (stromy okolo lidských obydlí, louky, pastviny), regenerující (revitalizovaná těžební halda), ale i zdrojové (rašeliniště, prameniště, ale dnes i kamenné snosy).
Mezi největší enklávy v katastrálním území lze pozorovat louky a pastviny s obhospodařovanými ekosystémy a zastavěné plochy. Osídlení je koncentrováno ve vyšších partiích a podél hlavní silnice a vedlejší silnic, které z ní vycházejí. Z druhů venkovských sídel zde převažuje rozptýlená venkovská zástavba, ale nalézt můžeme i samotu (hájovna U Sedmi štítů). Jednotlivé domy jsou většinou obklopeny rozsáhlejšími pozemky (dříve pole, pastviny, louky), pouze ve vnitřní části Cínovce a podél komunikací je zástavba hustší. Enklávy luk/pastvin obklopují bývalá i současná lidská obydlí. Typický ráz krajiny doplňují enklávy těžebních náspů a hald a kamenné snosy (valy z navršených kamenů), které dříve měly charakter výrazných koridorů, dnes bohužel často jen malých enkláv. Mezi dalšími enklávami lze pozorovat vodní plochy (Dlouhý rybník, tři revitalizované rybníčky v lese, specifické, většinou oligotrofní vodní nádrže). Všechny míněné enklávy řadíme mezi antropogenní.
Z přírodních enkláv můžeme pozorovat například rašeliniště, která jsou typická pro vrcholovou část Krušných hor a jsou jedněmi z nejvýznamnějších biotopů v území. Mnohá rašeliniště, která byla v minulosti odvodněna, jsou v posledních letech revitalizována a mohou tak v budoucnu nejen napomoci návratu a udržení chráněných druhů, ale také přispět k retenci vody, která neodtéká strmými svahy do údolí. Rašeliniště se nachází v západní i východní části území a jsou domovem mnoho vzácných druhů rostlin (rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, šicha černá a rojovník bahenní), bezobratlých živočichů (lesklice horská, lesklice severská, tesařík pižmový, krasec lesní, střevlíci, drabčíci) i ptáků (tetřívek obecný, bekasina otavní).
KRAJINA DLE VYUŽITÍ
Celkově lze krajinu na Cínovci a v jeho okolí (katastr Cínovec) hodnotit jako lesohospodářskou a zemědělskou krajinou s prvky ostatních krajin (těžební a sídelní). Převládají zde lesy a ze zemědělské krajiny se zde v hojném počtu vyskytují louky a pastviny. Zahrad je zde minimálně (do cca 1% území), pole (orná půda) se zde prakticky nevyskytují a zcela chybí sady.
Z celkové rozlohy katastrálního území Cínovec (cca 11,15 km2) zaujímá zhruba 759 ha hospodářský les. Na druhé největší ploše, zhruba 216 ha, se rozprostírá travní plocha (většinou jde o louky a bývalé či současné pastviny). Hospodářský les a travní plocha tak představuje cca 87 % celého katastrálního území. Dvacet hektarů pak připadá na jiný než hospodářský les. Zhruba 10,7 hektarů představuje specifická plocha označená jako dobývací prostor. Jde o plochy, které dříve sloužili těžbě – plochy rudných dolů, těžebních hald a těžebního zázemí. Orná půda se svými 447 m2 zaujímá nejmenší plochu ze všech druhů pozemků. Dokonce menší, než je plocha místního hřbitova (3 633 m2). Přesná data lze nalézt v tabulce níže (stav k 01.01.2023, zdroj: ČSÚ).
KRAJINA DLE NARUŠENÍ
Podle míry či způsobu lidského vlivu lze největší část katastrálního území Cínovec charakterizovat jako krajinu obhospodařovanou. Plochy jsou extenzivně využívány a převažují zde lesy, pastviny a louky. Osídlení je poměrně řídké, koncentrované do severovýchodní části území.
V katastrálním území lze nalézt příklady degradované (devastované) krajiny, například rozsáhlé vyasfaltované plochy kolem bývalé čerpací stanice či pláň po strhnutých rudných dolech. Lze zde nalézt i umělou krajinu, která vznikla rekultivací těžební haldy a je pro ni typický bílý písek. Přírodní krajina se zde v podstatě nevyskytuje, protože na většině míst je patrná lidská činnost (současná či minulá). Lesy jsou protkány stezkami i zpevněnými cestami, které jsou v létě využívány k pěší turistice a cykloturistice a v zimě jako běžecké tratě.
