TROCHA NÁZVOSLOVÍ PRO ZAČÁTEK: CÍNOVEC NEBO CINVALD?
Co se týče názvů dnešního Cínovce, jsou používány dle historického kontextu, tj. do roku 1949 Cinvald, případně německy Zinnwald. Od roku 1949 (oficiální změna jména) pak Cínovec. Mezi dalšími v pramenech používanými názvy můžete nalézt Böhmisch-Zinnwald, Böhm. Zinnwald im Erzgebirge, Bömisch Zinnwald, Cínový les (hornická mluva), Cínvald, Cinwald, Cinwaldt, Czinwald, Czinwaldt, Czynwald, Český Cinvald, Zinnwald im Erzgebirge, Zinwald.
EXISTUJÍ TŘI CÍNOVCE/CINVALDY?
Na místě dnešního Cínovce ležela dřívější osada Zadní Cínovec (dříve Zadní Cinvald, německy Hinterzinnwald). Druhá část původního Cínovce byla nazývána Přední Cínovec (dříve Přední Cinvald, německy Vorderzinnwald) a ležela zhruba 5 kilometrů východně od dnešního Cínovce. Přední a Zadní Cinvald byl pojmenován podle postupu prospektorských prací horníků směrem od Krupky.
Co se týče hranice mezi českou a německou částí Cinvaldu, ve středověku nebyla jednoznačně vytyčena. Územní rozdělení mezi Českým královstvím a Saským kurfiřstvím bylo pevně stanoveno podél krušnohorského hřebene a středem toku řeky Labe až v roce 1459 Chebskou smlouvou mezi králem Jiřím z Poděbrad a saským kurfiřtem Fridrichem Jemnocitným a saským vévodou Vilémem. Krušnohorská hranice je v téměř nezměněné podobě platná dodnes, a řadí se tak k nejstarším, dohodou vymezeným hraničním liniím v Evropě. Nutno ale doplnit, že až do událostí po roce 1945 bylo české území Krušných hor obydleno především německým obyvatelstvem.
Budovy na Předním Cinvaldu byly z důvodu vysídlení původního německého obyvatelstva a vzniku hraničního pásma v letech 1945-50 strženy, a tím nenávratně zmizela jedna z horských obcí včetně kaple a školy. V roce 1945 byl Böhmische Zinnwald oficiálně přejmenován na Cinvald. V roce 1949 byl Cinvald přejmenován na Cínovec a jeho části na Přední a Zadní Cínovec. Saská část dřívějšího Zadního Cinvaldu dnes tvoří součást Zinnwald-Georgenfeldu. Německý Zinnwald a Georgenfeld byl sloučen v roce 1950 pod společný název a je od roku 1994 místní části města Altenberg.
V roce 1960 byl připojením obcí Bystřice, Běhánky, Drahůnky a Pozorka k Dubí vytvořen nový územní celek město Dubí. Obec Cínovec byla spolu se Mstišovem přičleněna k Dubí v roce 1980 a od té doby Cínovec administrativně spadá pod Dubí.
Cínovce nebo Cinvaldy byly (a s jistou rezervou lze říci, že i jsou) celkem tři – na českém území zaniklý Přední Cinvald a dnešní Cínovec (dříve Zadní Cinvald) a na saské straně dnešní Zinnwald-Georgenfeld (dříve Zinnwald).
NEJSTARŠÍ HISTORIE
První písemná zmínka o Cínovci, resp. Zinnwaldu je doložena 22. listopadu 1378 v souvislosti s jmenováním kněze Jana z Cinvaldu z míšeňské diecéze farářem v Bernově (Bernau) u Nejdku. Někdy bývají zmíněny i odkazy k dřívějším datům. V písemnostech hornického města Krupky (něm. Graupen) je údajně zmínka o tom, že v roce 1297 daroval český král Václav II. „Zinnberg“ cisterciákům. V kronice míšeňského markrabství je pak prý Zinnwald zmíněn jako horská osada, založená v roce 1134 a v Drážďanech údajně existuje jeden pramen z roku 1315. Dřívější data je ale vhodné brát s rezervou a za rok založení považovat rok 1378.
Cínovec byl v minulosti úzce vázán na královské město Krupka. Nejstarší část Cínovce, Přední Cinvald byl založen havíři, rýžovníky a osadníky z Krupky při jejich hledání nových ložisek cínové rudy. Krupská kronika se zmiňuje o Cinvaldu jako o drsném a nepřístupném místě hor. Teprve později byl osídlen Zadní Cinvald (dnešní Cínovec).
V roce 1460 je zmíněno založení Hraničního příkopu (Aschengraben) u Rosengrundu na dnešní německé straně. V roce 1466 lze nalézt zmínku o tom, že krupský měšťan Hans Taub a paní Zechel se vzdávají veškerých těžebních práv na Cinvaldu. Dne 4. srpna 1489 byl Cinvald a Nový Geising (Neugeising) odfařen od Lauensteinu a vznikla farnodddst Geising. Od poloviny 15. století nabývala stále většího významu těžba, která začala určovat budoucnost místa.
TĚŽBA, VÁLKY A BÍDA V HORÁCH
Dne 30. června 1520 potvrdil Rudolf, rytíř z Bünau hornická práva na území Cinvaldu hornickému městu Geising. Zhruba v té době byl původně jednotný Cinvald rozdělen na český Cinvald (Böhmisch-Zinnwald) a Bünauský Cinvald (Bünauisch-Zinnwald) nebo také saský Cinvald (Sächsisch-Zinnwald). V roce 1530 uvádí seznam Türkensteuerliste, že na českém Cinvaldu pracovalo 104 horníků. V roce 1541 byl zdokumentován průlom do štoly Svatý Jiří (St. Georg), čímž byla zpřístupněna štola Tiefen Bünau, která sloužila k odvodňování, fárání a dopravě. V roce 1544 je zaznamenáno dolování rašeliny na georgenfeldském rašeliništi (Georgenfelder Hochmoor). V roce 1555 je v českém Cinvaldu zmíněno 14 domů. O dvacet let později je zmíněno již 27 domů celkem pro českou i saskou stranu, přičemž v té době jsou na saské straně zdokumentováni pouze dva obyvatelé s povinností platit daně.
Konec 16. století byl v celých Krušných horách ve znamení útlumu těžby. Během třicetileté války (1618-1648) táhlo přes hřeben Krušných hor opakovaně švédské vojsko, které zabíjelo, vypalovalo a drancovalo. Centrem protireformace byl poutní Bohosudov, odkud jezuité obraceli lid na svou víru. Na Cinvaldu žil krupský evangelický pastor a protestanství se zde udrželo dlouhou dobu. Za války byla přerušena těžba a před válečnými útrapami nebyl ušetřen ani Cinvald. Navíc v roce 1640 byl na Cinvald z Krupky zavlečen mor. Po třicetileté válce bylo obydleno pouze sedm stavení. Od roku 1634 mohli na Cinvaldu využívat výčepního práva na pivo a víno. Horalé se kromě dobývání rudy věnovali pěstování plodin na polích a chovem dobytka.
V 17. století nadále vzrůstal význam těžby a potřeba nových pracovních sil. V roce 1671 saský kurfiřt Jan Jiří II. (Johann Georg II.) povolil jeho další osídlení. V témže roce bylo postaveno šest domů podél hranice a osídlení obce se dále rozšiřovalo. V roce 1690 je na české straně zmíněno 525 obyvatel, na saské pak 125 obyvatel.
V té době byla většina obyvatel Cinvaldu evangelického vyznání. Snahy o rekatolizaci a pronásledování protestantů mnoho z nich donutilo přejít hranice do Saska. Protestanti z českého Cinvaldu založili přímo za hranicemi osadu Georgenfeld (Alt Georgenfeld). Roku 1728 následovala další vlna emigrace z Čech. Zhruba 800 havířů a jejich rodin z českého Cinvaldu založilo hned za hranicemi Nový Georgenfeld (Neu Georgenfeld, který se původně jmenoval Gotthaftreu). Roku 1731 následovala další vlna emigrace z české strany. Exulanti z Předního Cinvaldu založili mezi lety 1729 a 1732 poblíž bývalé osady Mohelnice (Müglitz) také osadu Gottgetreu.
Farnost Cinvald byla zřízena v roce 1728 a v roce 1732 byl po třech letech stavby vysvěcen katolický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. K farnosti patřil Zadní Cinvald s kostelem a Přední Cinvald s kaplí Navštívení Panny Marie.
V roce 1756 začala sedmiletá válka a válečné útrapy opět dolehly na Krušné hory i Cinvald. V roce 1766 a 1779 navštívil Krušné hory císař Josef II., který se v českých zemích těšil zvláštní oblibě díky svému osvícenství. Údajně zavítal i na Cinvald, kde odpočíval u hraničního buku.
V letech 1771-72 postihla chudé horské domácnosti další pohroma, tentokrát hladomor z důvodu neúrody plodin a spolu s ní mor. Mnohé rodiny byly donuceny toulat se a žebrat. Lidé se živili spařeným senem a bylinami.
Napoleonské války poznamenaly celou Evropu a v roce 1809 se dotkly také Cinvaldu. Pobývaly zde údajně oddíly pruského, rakouského i francouzského vojska. Do lesů na úpatí Krušných hor se často před válečnými útrapami schovávali lidé z postižených oblastí, například při bitvě u Chlumce v srpnu 1813. V roce 1813 ustupovala rakousko-ruská armáda po prohnané bitvě u Drážďan a přímo přes Cinvald táhl oddíl vedený Hieronymem Colloredo-Mansfeldem. Ten se pokusil pomocí děl ubránit před francouzskou armádou hřeben Krušných hor. Francouzi a spojenecká vojska se pak střídavě zatlačovala k Dubí a zpět k Altenbergu. Od 4. června do 13. srpna 1813 bylo vyhlášeno příměří a v tuto dobu navštívil Cinvald Johann Wolfgang Goethe, který byl na návštěvě teplických lázní. Na horách se ubytoval v hostinci Sächsische Reiter na německé straně údajně s cílem zkoumat místní geologické bohatství.
Válečná vřava způsobila špatnou úrodu, která v letech 1814-1816 vedla v Krušných horách k druhému velkému hladomoru. Ani následující rok nebyla sklizeň dobrá z důvodu chladného počasí a nadbytku srážek.
V roce 1833 měl Cinvald již 201 domů a 1 148 obyvatel, z nichž 135 domů se 776 obyvateli patřilo pod krupské panství knížete Clary-Aldringen. Na Předním Cinvaldu bylo 30 domů a 172 obyvatel, kteří se věnovali hlavně zemědělství a lesnictví a přes zimu si pronajímali důlní míru, kde pracovali.
V roce 1843 byl Cinvald zasažen silným krupobitím, které zničilo úrodu. Horší podmínky pro zemědělství zapříčinili hledání nových způsobů obživy. Největším zdrojem obživy se pro obyvatele Cinvaldu stalo vedle hornictví ruční tkaní ze slámy a lýka. V roce 1840 je v českém Cinvadlu zmíněno 1149 obyvatel a 201 domů, v saském pak 411 obyvatel a 75 domů.
V průběhu prusko-rakouské války v roce 1866 táhly pruské oddíly přes Cinvald na Teplice. V roce 1868 cestoval přes Cinvald do teplických lázní pruský král Vilém I. se svou chotí Augustou Sasko-Výmarskou.
Díky těžbě stal Cinvald početnou obcí s velkým významem. V roce 1880 bylo pro Cinvald uvedeno 2 263 obyvatel a 241 domů. Od roku 1845 byl v provozu poštovní dostavník na trase Teplice-Drážďany, který jezdil přes Cinvald. Od roku 1880 měl Cinvald vlastní poštovní úřad ve dvoře hostince Sängergruβ (později Beseda), kde byl poštovní úředník a ustájen kůň pro výměnu do poštovního vozu. Na Zadním Cinvaldu působili tři doručovatele, na Předním Cinvaldu pak jeden. Za druhé světové války byl poštovní úřad umístěn v budově celnice.
ZAČÁTEK 20. STOLETÍ
Na přelomu 19. a 20. století se Krušné hory začaly těšit stále větší oblibě návštěvníků a turistický ruch se nevyhýbal ani Cinvaldu. Po roce 1900 přicházeli do hor také lyžaři, takže i přes zimu představovali služby turistům pro horaly zdroj obživy. Zároveň dochází od 2. poloviny 19. století k industrializaci hor a jsou budovány mlýny, pily a drobné továrny.
Sváry mezi katolíky a protestanty se objevovaly ještě začátkem 20. století. V roce 1903 byla katolickou farou rozpuštěna evangelická synoda v hostinci Biliner Bierhalle na saské straně.
Také počasí se neměnilo a dokázalo obyvatelé hor potrápit. Od listopadu 1903 až do masopustu v roce 1904 ležela na Cinvaldu hustá mlha, která spolu s mrazem způsobila značné škody na lesních porostech. Následující zimu v prosinci pak zasáhl Cinvald orkán, který zničil velkou část lesa a poškodil mnoho domů.
Na Cinvaldu jsou zakládány nové pastviny pro dobytek, je zde zřízen telegrafní úřad (od roku 1916) a zaveden telefon (roku 1931). V roce 1916 byl Zadní Cinvald připojen k elektrické rozvodové soustavě a bylo zde zavedeno osvětlení. Elektrické vedení bylo nataženo firmou Lichtgenossenschaft GmbH. Na Přední Cinvald nebyl elektrický proud zaveden nikdy.
První světová válka zasáhla také do osudů obyvatel Cinvaldu, kteří bojovali a padli na různých frontách. V kostele Nanebevzetí Panny Marie je umístěn památník se jmény.
Po vyhlášení Československa 28. října 1918 byl jazykový zákonem jako státní a oficiální jazyk určen jazyk československý a všichni úředníci museli mluvit česky. Na Cinvald v té době přišlo několik českých úředníků se svými rodinami. Šlo o celníky, finanční stráž a poštovní úředníky. Sčítání lidu v roce 1921 udává na Zadním Cinvaldu 1 220 Němců a deset Čechů a na Předním Cinvaldu 248 Němců a jednoho Čecha.
Kolem roku 1930 zažil Cinvald vrchol rozvoje. Byl soběstačnou obcí, ve které byl důl, továrna na kapesní svítilny, továrna na klobouky, pily, barevna, družstvo pro elektrifikaci obce, lékař, porodní asistentka, velkoobchod s dřívím, pohřební služba, zasilatelství, obchody (jízdní kola, lahvové nápoje, krmiva, koloniál, zelinářství, trafika), pekaři, řezníci, mnoho dalších služeb a řemeslných dílen (pekaři, řezníci, holič, klempíř, stolař, kolář, výroba sít, mandl, výroba šindelů), benzinová stanice a také několik hostinců. V roce 1927 začala na Cinvald jezdit nová autobusová linka Teplice-Šanov-Drážďany. Od roku 1938 začaly autobusy jezdit z Cinvaldu na Drážďany dvěma směry – přes Altenberg a Kipsdorf a přes Geising a Glasshütte. Od 31.7.1932 do 27.4.1933 proběhla výstavba obecního vodovodu.
Světová hospodářská krize v roce 1929 však přinesla do chudých horských oblastí ještě větší nedostatek, nezaměstnanost a bídu. V důsledku se již tak napjaté vztahy Čechů a Němců ještě více vyostřily.
V květnu 1938 došlo v Československé republice k částečné mobilizaci a mnoho obyvatel z českého Cinvaldu prý uprchlo na německou stranu ve snaze uniknout vojenské službě. Po podpisu Mnichovské dohody dochází v říjnu k vyhnání českého obyvatelstva z pohraničí a mimo jiné i z Cinvaldu. V první řadě šlo o české státní úředníky (finanční stráž, pošťáci, policisté) a jejich rodiny. V lednu 1939 odchází z Cinvaldu první dobrovolníci k Wermachtu.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Dne 1. září 1939 začala v Evropě druhá světová válka, která měla zásadní vliv i na vývoj Cinvaldu. Ve válečných letech 1939-1945 spadal Cinvald pod okres Teplice-Šanov (Teplitz-Schönau) v rámci správního útvaru nacistického Německa Říšská župa Sudety (Reichsgau Sudetenland). Cinvald nebyl v průběhu války na rozdíl od blízkého Altenbergu bombardován. Našli zde však smrt tři američtí letci z jednotky 490th Bombardement Group, která se podílela na náletu na Ústí nad Labem dne 19. dubna 1945. Čtyři bombardéry se při návratu na anglické letiště ztratily. Někteří členové posádky letadla B-17G Flying Fortress 43-38135 se z letadla nedostali a v poškozeném letadle uhořeli. Některým se podařilo seskočit padákem, ale tři z nich zajali Němci a zastřelili je. Jejich těla nalezla finanční stráž 21. října 1945 nedbale zakopána u hraničního kamene 16/21. Jejich smrt připomíná pomník nedaleko bývalého hraničního přechodu, který byl vytvořen v roce 2015. Tento pomník byl postaven společně s pomníkem lidickým ženám, který připomíná, že v roce 1945 se přes území dnešního Cínovce vracely lidické ženy z koncentračního tábora Ravensbrück. Jako odplata za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha byly Lidice vypáleny a srovnány se zemí. Jejich obyvatele byli buď zastřeleni nebo uvězněni v koncentračním táboře. V noci z 27. na 28. dubna 1945 byly ženy z koncentračního tábora Ravensbrück donuceny vydat se na pochod smrti do Schwerinu. Ze strachu z Rudé armády je dozorci na cestě opustili a ženy se v Crivitz potkaly s muži z koncentračního tábora Sachsenhausen. Po osvobození se vrátili zpět do Československa.
Německo kapitulovalo 8. května 1945 a v květnu přes Cinvald vedla přístupová cesta pro tanky Rudé armády.
POVÁLEČNÉ OBDOBÍ
V letech 1945-46 došlo na základě dekretů Edvarda Beneše k odsunu německého obyvatelstva z Československa a zabavení jejich majetku. Někteří obyvatelé utekli do Saska. Z Cinvaldu odjeli údajně první Němci dne 6. února 1946 a poslední pak 29. října téhož roku. Do roku 1947 bylo z pohraničí vysídleno přes 2,1 miliónu Němců, čímž bylo ukončeno několik set let trvající osídlení české části Krušných hor Němci.
V poválečném období vzniklo podél hranic s Německem střežené pohraniční pásmo. Opuštěné domy a hospodářství ve vrcholových partiích Krušných hor se z velké části nepodařilo osídlit novými obyvateli. Opuštěných domů bylo v celém pohraničí mnoho a život na horách nebyl jednoduchý, takže domy zůstaly prázdné a chátraly. V padesátých letech došlo k hromadnému bourání staveb a Přední Cinvald se zařadil do početného seznamu zaniklých obcí v pohraničí. V blízkosti Cínovce zanikly i obce Mohelnice (Böhmisch-Müglitz), Pastviny (Grünwald), Mackov (Motzdorf), Oldříš (Ullersdorf), Kalkofen (Vápenice), Habartice (Ebersdorf). Obec Fláje byla vysídlena a poté zatopena dnešní Flájskou přehradou.
V druhé polovině 20. století byl Cínovec především místem těžby. V období komunistického režimu došlo v 80. letech v důsledku rozvoje obrovských uhelných elektráren v Podkrušnohoří k výraznému zhoršení ovzduší, což mělo za následek odumření lesních porostů. Zničené stromy a nehostinná krajina – to byl obrázek, který mnohým lidem utkvěl v paměti v souvislosti s Krušnými horami.
PO ROCE 1989
Zásadní změnu pro Cínovec znamenalo ukončení těžby cínowolframových rud ve zdejších dolech v roce 1990. Cínovec se z části vylidnil a začal být využíván více jako rekreační oblast.
Stále byl ale významným tranzitním místem pro automobilovou dopravu. Před vstupem ČR do Schengenského prostoru byly na Cínovci dva hraniční přechody pro automobily (stará celnice a nový hraniční přechod) a jeden přechod pro pěší a cyklisty (po pravé straně u cesty na Moldavu). Nová celnice na saské straně v Zinnwald-Georgenfeldu byla otevřena v roce 2000. Tím byla hustá automobilová doprava směrována do tunelu a na silnici vedoucí mimo nejhustěji zastavěnou část Cínovce. Velkou úlevu pro obyvatelé kolem hlavních silničních tahů do Německa bylo otevření úseku dálnice D8 z Trmic do SRN dne 21. prosince 2006. Kamionová doprava a velká část osobní automobilové dopravy tím byla přesměrována a Cínovec se postupně stal klidnějším místem. Po vstupu ČR do schengenského prostoru dne 21. prosince 2007 byly hraniční kontroly zrušeny i na Cínovci.