O založení Cínovce (důl U Tří podivných hlav)
Jistí tři bratři dosáhli díky svému dolování v Krupce značného bohatství. Rudná žíla však náhle vymizela a bratři museli vynakládat stále větší peníze na samotnou těžbu. Ložisko již ale nevydávalo potřebný zisk, a bohatství bratrů se postupně tenčilo. Jednou v noci se všem třem bratrů zjevil ve snu duch hor, který je vyzýval, aby opustili současné místo dolování a putovali o půlnoci na místa nová, kde je má čekat velké bohatství. Bratři uposlechli rady a vydali se na cestu. Po několikahodinové chůzi našli v hustém lese velký stojící kámen a začali se dohadovat, zda už jsou na správném místě nebo mají pokračovat v cestě. Když už se notnou dobu hádali, znenadání se zjevil duch hor v podobě permoníka a pravil: „Jste vy ale tři podivné hlavy“. Jak se objevil, tak zmizel. Nyní si už bratři byli jisti, že jsou na správném místě. Začali kopat a brzy opět dosáhli značného bohatství. Místo pojmenovali U Tří podivných hlav. Stalo se tak první šachtou v cinvaldském důlním revíru a tři bratři byli vlastně zakladateli těžby na Cínovci. Bohatství cínu ve zdejších ložiskách přilákalo brzy další horníci z Krupky, kteří zde založili osadu a pojmenovali ji Zinnwald, protože byly všechny místní lesy bohaté na cín (Zinn= cín, Wald = les). Podle starých zpráv obsahovala zdejší horniny tolik cínu, že když prý někdo hodil kámen po krávě na louce, měl kámen větší cenu než tato kráva. První šachtu lze v revíru najít dodnes a nese jméno Šachta hlav (Köpfenschacht). Nachází se dnes na české straně, na nejjižnějším konci saského návštěvního dolu Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald.
Hraběnčina lázeň
Při cestě ze Zadního na Přední Cínovec můžeme dodnes nalézt zrádná rašeliniště a močály. Ještě před řízeným odvodňováním ale zaujímaly podmáčené plochy, hluboké bažiny a rybníky mnohem větší území. U silnice ze Zadního na Přední Cinvald, nedaleko vodní šachty, vlevo na okraji lesa byla umístěna prostá tabulka s nápisem Hraběnčiny lázně (Gräfinsbad, údajně z roku 1930). Ta měla připomínat dávnou pověst. Ta praví, že jistá pyšná hraběnka jela cestou mezi močály na Přední Cínovec ve svém nádherném kočáře, když tu se najednou na cestě objevil kněz, vracející se od posledního pomazání umírajícímu. Prostý, ale velmi pobožný kočí před knězem zastavil a pomodlil se. Netrpělivá a rozezlená hraběnka zakřičela, ať jede dál a rouhala se vyslovením ďáblova jména. Hned poté sjel kočár do močálu a celý se potopil. Pouze kočímu se podařilo zachránit holý život.
Mrtvé dítě
Mezi Předním a Zadním Cínovcem se nachází vrch, který je znám jako Mrtvé dítě (Das Tote Kindl, kóta U Mrtvého dítěte 879,5 m n.m.). Vypráví se, že na vrcholu bylo v době vlády císaře Františka I. v roce 1808 nalezeno tělo mrtvého dítěte. Matka děvčátka, která sloužila jako děvečka v jednom z nejstarších domů (Schiffelhaus) na Předním Cinvaldu, byla shledána vinnou z vraždy a popravena na Šibeničním vrchu (Galenberg) v Krupce. K vraždě dítěte se na smrtelné posteli přiznal jeho otec, lesní pomocník z Jezerního dolu. Děvčátko unesl z domu na Předním Cinvaldu a zavraždil, aby nemusel na dítě platit a ani se oženit s jeho matkou.
Vlčí pozemky (Vlčí louky)
Přední Cínovec býval v minulosti také někdy nazýván Wolfsgrund, jindy se tímto názvem označovala česká část Cinvaldu přímo u hranic východně od Mrtvého dítěte. V těchto místech byl podle pověsti kdysi dávno napaden vlky jeden majitel zdejších pozemků z Míšně. Jeho volání o pomoc uslyšeli poblíž žijící uhlíři, kteří mu hned přispěchali na pomoc a před divokými zvířaty ho zachránili. Jako projev vděčnosti přenechal zachráněný muž těmto uhlířům okolní lesy, aby mohli stromy používat pro výrobu uhlí. Jiní tvrdí, že pojmenování Vlčí louky (Wolfswiesen) neodkazuje na zvířata, ale na zde rostoucí krátkou trávu, které se lidově říkalo vlk (Wolf).
Přesunutý dům
V minulosti byli protestanští obyvatelé na českém Cinvaldu vystaveni velkému tlaku katolické církve, proto se mnozí z nich raději odhodlali k přestěhování do sousedního Saska. Můžeme obdivovat novodobé přemístění mosteckého kostela a ani netušíme, že podobný přesun se odehrál, byť v mnohem menším rozsahu, i na Cinvaldu. Traduje se, že v době pronásledování protestantů v letech 1716-1728 bydlel na Zadním Cinvaldu chudý horník Hans Hirsch. Byl ve svém vyznání pevný a nechtěl přestoupit na katolickou víru podobně jako mnoho jeho sousedů. Rozhodl se odejít do sousedního Saska a protože bydlel blízko hranic, napadlo ho přestěhovat celý svůj neveliký domek. Přes noc domek s pomocí svých kamarádů a kulatin přemístil za hranice. Malý dřevěný horníkův dům se nacházel asi 50 kroků od hranic. Na zadním stropním trámu ve světnici byl tento verš s letopočtem 1721:
Ich bin nun auf Sachsen Boden, Gott lob,
weil mich mein Wirth, Hans Hirsch, aus Böhmen rüberschob
(Nyní jsem na saské půdě, Bože, protože mne můj vlastník, Hans Hirsch, dotlačil z Čech).
Domek již ani na německé straně nenajdeme, protože musel ustoupit těžbě v době první větové války.
Černá magie na Cinvaldu
K době pronásledování protestantů se váže i další pověst. Na české straně Cinvaldu žilo mnoho horníků, kteří odmítali přestoupit na katolictví a svěřili péči o spásu své duše do rukou pastora Kauderbacha z Gesingu. Některá jeho kázání probíhala v podzemí rudných dolů na saské straně. Kauderbach měl pověst velmi vzdělaného muže a vědělo se, že je obeznámen s praktikami náboženských sekt a okultismu. Kromě jiných spisků vlastnil i nechvalně proslulou šestou a sedmou knihu Mojžíšovu a uměl prý dokonce vyvolávat duchy.
Na Cinvaldu se Kauderbach často zastavoval v malém domku č.p. 28 a uchovával zde své tajné knihy a písemnosti. Na pochůzkách a při různých činnostech byl často doprovázen svým starším synem, který udržoval přátelské styky s obyvateli Cinvaldu. V hlavách cinvaldských usedlíků se zrodil plán vyzkoušet moc tajemných sil a snažili se mladého Kauderbacha přemluvit, aby jim předčítal z knih. Ten nakonec souhlasil a pro jistotu domluvil pomoc souseda, který na pokyn zvonku doběhne pro pomoc k pastorovi do Geisingu.
Jednoho dne navečer se cinvaldští obyvatelé sešli ve světnici malého domku, utvořili kruh kolem mladého Kauderbacha, který začal předčítat tajné kapitoly. Dlouhou dobu se vůbec nic nedělo, když tu znenadání vstoupil do místnosti vysoký, štíhlý muž s velkým pytlem na zádech. Posadil se na lavici u kamen, pytel s cinkotem shodil ze zad a položil si ho k nohám. Při pohledu na zlověstně vyhlížejícího hosta zůstali všichni jako přikovaní, pouze mladý Kauderbach se snažil přečíst text pozpátku, aby zlý přízrak odehnal. Bohužel se mu to nepodařilo, takže zbylo jen zazvonit na souseda, který se okamžitě vydal do Geisingu. Během dlouhých minut, než starý Kauderbach přišel na pomoc, se nikdo neopovážil vypustit ani hlásku, natož se pohnout. Když konečně vzdělaný pastor vkročil do místnosti, hubený muž u kamen pokrčil rameny a s úšklebkem pronesl: „No, když už jsi přišel!“ Kauderbach vzal do ruky spisy a přečetl text pozpátku, načež se přízrak zvedl, hodil si pytel na rameno, z místnosti odešel a už nikdy se na Cinvaldu neukázal. Protože ho nikdo neviděl přicházet ani odcházet vchodem do domu a slyšeli pouze syčení, traduje se, že musel jako správný čert použít komín.
Hraniční buk
Stromy jsou často němými svědky mnoha významných událostí. Také na Cínovci byl staletý buk, který byl jednou z dominant obce. Byl prý vysazen před zhruba pěti sty lety přímo na hranici a byl svědkem napoleonských válek, návštěvy císaře Josefa II., Johanna Wolfganga Goetha, pádu Rakouska-Uherska, postupu německých vojsk v druhé světové válce i sovětské armád v roce 1968. Sám Napoleon se zde měl občerstvit a jím použité cínové nádobí prý bylo uloženo v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci. Od období 1945-1948 strom postupně ztrácel sílu, až ho v 70. letech 20. století zasáhl při letní bouři blesk a zcela odumřel. Poblíž bývalé celnice byl vysazen nový strom, u něhož se koná v létě každoroční slavnost.Cínovce
Lesní muž z Jezerního dolu
Jeden muž z Cinvaldu se živil obchodováním s krajkami a často za zákazníky docházel i do Čech. Jednou šel kolem Jezerního dolu směrem na Dubí, když se setkal s lesním mužem (das Waldweibl), který ho oslovil: „Bratře, chceš si se mnou šňupnout tabáku?“. Poté rozevřel svou zástěru, plnou listí. Jakmile obchodník sáhl do zástěry a nabral si vesele plnou hrst listů, spatřil tvář bytosti, která se podobala starému sýru. Z této podívané byl tak vyděšený, že ihned vytáhl ruku a utíkal pryč. Ještě stačil zaslechnout, jak za ním lesní muž volá: „Teď musím čekat dalších sto let na vysvobození. Kdyby sis vzal listí a nevylekal ses, byl bych zachráněn“. Jeden list, který obchodníkovi nevědomky zůstal v rukávu se později změnil na ryzí zlato.
Domovní duch Äfftemannl
Mezi Cínovcem a Petrovicemi se prý zjevoval domovní duch Äfftemannl. Byl to malý černý muž s ohavnou hlavou, který býval špatným znamením pro obyvatele, procházel se po domě a přivodil jim spánek. O návštěvě ducha věděla druhý den celá vesnice a pro obyvatele stavení jeho návštěva znamenala příchod nějakého neštěstí.
Noc čarodějnic
První květen byl v Krušných horách (od Cínovce po Petrovice), podobně jako na jiných místech, ve znamení noci čarodějnic (Hexenabend). V nočních hodinách z 30.dubna na 1. května bylo možné z hor zaslechnout podivné zvuky. Pastýři krav a pacholci troubili na kravské rohy a hráli na dudy, vyrobené z kančí kůže, aby si čarodějnice mohly zatančit. Tu a tam bylo možné zaslechnout i výstřel. Po setmění běhala čeleď, doprovázena mladými a dětmi ze vsi po usedlostech a polích s lany. Těmi bičovali zemi, aby čarodějnice odlétly. Hospodyně se v tento večer musely postarat o to, aby dobytek neobloudily síly pekelné a nezkazilo se tak máslo, tvaroh a sýr. Ženy natíraly zárubně dveří do stáje mlékem, zvířecí močí nebo bylinami. Také pod podlahu stodoly nebo pod žlab či jesle zvířat pokládaly nový, pevný hrnec, naplněný mlékem nebo bylinkami. V tento den, podobně jako na Štědrý den, se nemělo prodávat žádné mléko, máslo, ani vejce.