„Státní hranici střežili a bránili vybraní občané našeho státu, kteří poctivě plnili slova přísahy a věrně sloužili ve prospěch státu. Proto chceme k malému pomníku vybudovat sochu pohraničníka se psem,“ cituji slova předsedy Ústecké krajské rady Klubu českého pohraničí (dále jen KČP) Jana Dlouhého pro Haló noviny. Zní Vám to jako komunistická propaganda padesátých let? Mýlíte se! Jde o slova pronesená letos v červenci v souvislosti se záměrem umístit na Cínovec sochu vojáka. Ta by měly stát za současným pomníkem kousek od budovy bývalé cínovecké pošty. Na místě již stojí betonový podstavec pro sochu o velikosti zhruba 2×3 metrů.
Podle dat z katastru nemovitostí je vlastníkem pozemku p.č. 443/4 pod současným pomníkem přímo KČP. Nový podstavec pro sochu byl postaven na louce za ním, tedy i na pozemku p.č. 443/1, jehož vlastníky jsou pánové Svobodovi. Na podstavec by měla být podle KČP umístěna socha vojáka se psem. Původně chtěl KČP využít sochu vojáka se střelnou zbraní a psem s matoucím názvem „Na stráži míru“, která je vlastnictvím města Cheb. Tato třímetrová socha z padesátých let byla umístěna na vrchu Dyleň v Karlovarském kraji. Po odporu občanů však byla socha vrácena do chebského depozitáře a chebský starosta odmítl sochu prodat. Nyní chce KČP nechat zhotovit sochu novou, nicméně s podobným námětem – voják se psem. Jen o samopalu se zatím nezmiňují.
KČP je spolek, který sdružuje bývalé komunistické činitele a bývalé příslušníky a spolupracovníky pohraniční stráže a podobných represivních složek komunistického státu a jejich sympatizanty. Z projevů a dokumentů KČP je patrný příklon k levicovému extremismu, českému komunistickému nacionalismu a idejím panslovanství v čele se silným Ruskem. KČP je veden v materiálech ministerstva vnitra jako neobolševická organizace, která usiluje o odstranění současného politického uspořádání. Je sledován také Bezpečnostní informační službou. KČP otevřeně obhajuje komunistický režim a vyzdvihuje ochranu státních hranic, při níž zahynuly stovky lidí. Hájí údajnou ochranu hranic před lidmi, kteří toužili po svobodě. Adoruje střelbu na ty, kteří utíkali z nesvobody. Podobně jako byl komunistickým režimem jakýkoliv nesouhlas považován za trestný čin a jeho původce bylo třeba umlčet či odstranit, také v pojetí KČP je nepřítelem každý, kdo nesouhlasí s jejich názory.
Činnost některých našich spoluobčanů za komunistického režimu patří do smutnější části naší historie, nicméně těžko je lze nazvat ochránci. Chránit hranice zpravidla znamená chránit před těmi, kteří přicházejí zvenčí. Ochraňovat neznamená zezadu střílet do lidí, utíkajících přes hranice pryč. Ti nepředstavují riziko pro integritu hranic státu. Pro komunistický režim byli ale ideologicky nebezpeční. Komunistická propaganda udělala a stále dělá z obětí zločince a narušitele hranic a ze zločinců ochránce. Je přirozené, že lidé, kteří pracovali ve službách komunistické diktatura se sžili se lží, která jim byla vštěpována od útlého dětství. Pohraničníci ale nesloužili ani vlasti, ani republice, ale komunistickým činitelům, kteří byli tehdy u moci.
Svoboda slova má v demokratické společnosti vysokou hodnotu, ale instalace sochy na Cínovci je prezentována jako vyjádření úcty k strážcům hranic, což je zvrácené posuzování totalitní doby. Třicet let po převratu nelze sochu pohraničníka se psem financovanou KČP vnímat jinak než jako symbol nesvobody a glorifikaci těch, kteří beztrestně a bez ohledu na cenu lidského života měnili osud mnoha lidí. Původní sochy pohraničníků (a třeba i esesáků) je třeba vystavovat, ale vystavovat v muzeích a s náležitým výkladem historie. Vztyčení podobné sochy na zelené louce s výhledem na hranice je ostudou náš všech! Kdo hájí sochy oslavující komunistický režim, hájí principy zacházení s lidským životem, které odporují nejen demokratickým principům, ale především morálním zásadám slušné a svobodné společnosti.
(kvd)
Zdroje:
Web Klubu českého pohraničí: https://www.klub-pohranici.cz/
Elektronická verze Haló novin: http://www.halonoviny.cz/